V návrhu byl kladen důraz na propojení jednotlivých částí tak, aby nebyla potlačena jejich historická hodnota jako komplexu a aby se zde uživatelé školy i stacionáře cítili společně příjemně a svobodně užívali veškeré jeho části. Nově vkládané i původní historické objemy se v souboru vzájemně prolínají, nicméně jsou od sebe jasně rozpoznatelné. Historické části jsou sjednoceny klasickou omítkovou fasádou, červenou střechou z bobrovek a měděnými klempířskými prvky. Jednoduchý kubický tvar, hladký povrch a výrazná barevnost naopak charakterizují části nové. Akcentovány jsou zejména nové vstupy a propojovací krčky, které do komplexu přináší hravost svou barevností a novými možnostmi pohybu. Děti si mohou svobodně volit, který vstup do školy a jakou barvou použijí, kterým směrem se vydají. Sílu danému řešení dodává propojení školy do okruhu v úrovni učeben.  Umístěním hlavního provozu školy do patra současně vznikla příležitost zachránit hodnotný barokní krov a využít zasazení souboru do kostelního návrší k zřízení prostorné terasy u učeben.  

Velkorysému baroknímu komplexu se tímto projektem podařilo vdechnout nový život.